Messa della morte Františka Ignáce Tůmy(1704-1774) byla poprvé provedena roku 1742 ve Vídni.  Rok předtím zemřel hrabě Kinský, který mladého hudebníka do rakouské metropole jako svého poddaného přivedl a je proto pravděpodobné, že tato zhudebněná mše byla sloužena právě na památku Tůmova patrona. Nástrojové obsazení kompozice by pak také odpovídalo postavení, které měl český kancléř hrabě Fantišek Ferdinand Kinský v hierarchii monarchie - byly totiž předepsány královské nástroje clarini. Zároveň Tůma zvýraznil jakousi tradici a starobylost, když použil v té době již nemoderní  pozouny, přičemž altovému svěřil exponovanou větu "Tuba mirum" v duetu se zpěvným hlasem. Skladba je poměrně rozsáhlá a svým charakterem odpovídá  Tůmovu stylu na rozhraní baroka a klasicismu. Zhudebnění sekvence "Dies irae" je přirozeně dramatické, i když Tůma (jako obvykle ve své tvorbě) upřednostňuje jemnost výrazu a intimitu osobního vnímání slova před zvučnou hlasitostí a předváděním emocí. 

Zhudebnění chvalozpěvu Te Deum je datován rokem 1745. Zdrojem (pravděpodobně jediným dochovaným) je soubor partů, který je uložen v hudební sbírce kláštera Wilhering poblíž rakoského Lince. Tůma je opět originální v nástrojovém obsazení - jsou zde party pro dvě blíže neurčené trubky - trombe. V našem provedení budou tyto party hrát pozouny. Snad příští muzikologický výzkum stanoví, jaké nástroje měl Tůma na mysli. Uprostřed notového zápisu je ve všech partech vyznačena pasáž "Trombe sona", která podle mého názoru znamená zvukovou připomínku polnic posledního soudu. Bohužel žádný notový zápis nebyl přiložen, proto jsem si dovolil napsat krátkou (od nejbližšího motivu odvozenou) znělku, která doufám naznačí autorův úmysl.